Dysplazie kyčelního kloubu zůstává jednou z nejvýznamnějších příčin bolesti a invalidity u psů a to i přes desetiletí výzkumu příčin a usilovného úsilí chovatelů o snížení rizika prostřednictvím selektivního šlechtění. Nový přehledový článek zaměřený na veterináře poskytuje užitečné shrnutí současného stavu našeho chápání jeho příčin (Witte 2019) a níže uvedené poznámky jsou v tomto přezkumu podrobně popsány.
Dysplazie kyčelního kloubu je tzv. vývojové onemocnění, protože první známky abnormality se objevují u mladých štěňat.
Klíčovým znakem raného rizika je koxofemorální laxita, volné uložení hlavy femuru v kyčelním kloubu. Tato volnost znamená, že hlava stehenní kosti není pevně držena v objímce, ale může se volně pohybovat, což způsobuje abnormální tlaky na bocích a okraji objímky. Toto špatné usazení má za následek deformaci hrdla a nakonec vede k osteoartritidě a stavu dysplazie kyčle.
Dědičnost je zlomkem variace v fenotypu kyčle, který je způsoben variací genotypu. Čím vyšší je dědičnost, tím více bude reagovat na selekci. Dědičnost dysplazie kyčelního kloubu se značně liší v závislosti na plemeni, vzorku populace a kritériu použitém pro hodnocení fenotypu. Hodnoty dědičnosti jsou obvykle asi 0,2 až 0,3 za použití metody OFA (ortopedická nadace pro zvířata), přičemž mnohem vyšší dědičnost (0,8) byla hlášena u některých psů hodnocených pomocí PennHIP (Pennsylvania Hip Improvement Program).
Je známo, že řada negenetických (environmentálních) faktorů ovlivňuje riziko vzniku dysplazie kyčelního kloubu a některé z nich se jeví jako obzvláště důležité pro správný vývoj štěněte. Život na kluzké podlaze, přístup ke schodům a některé typy cvičení mohou výrazně zvýšit riziko vývoje dysplazie u štěňat. Vyšší váha při narození a během růstu toto riziko zvyšuje. Na druhou stranu, u psů vychovávaných na farmách a u těch, kteří se narodili na jaře a v létě, je méně pravděpodobné, že se u nich objeví dysplazie kyčelního kloubu. Kromě nutričních nedostatků, nebo nadměrné spotřeby, která vede k nadváze, neexistuje žádný důkaz, že typ stravy hraje roli ve vývoji dysplazie. I když nadměrné cvičení u dospělých jedinců může vést ke klinickým příznakům bolesti nebo kulhání, existuje jen málo důkazů o tom, že časté cvičení (zátěž) mění progresi vývoje osteoartrózy po dosažení dospělosti psa. Psi kastrovaní před 6tým měsícem věku mají vyšší riziko vzniku dysplazie kyčle.
Ovlivňování rizika dysplazie kyčle zůstává výzvou pro chovatele i majitele psů. Chovatelé musí zvážit jak genetiku ve výběru chovných jedinců, tak faktory životního prostředí, zejména když jsou štěňata mladá. Když štěňata jdou do svých nových domovů, majitelé musí být poučeni o faktorech, které zvyšují riziko vzniku dysplazie kyčle, zejména hmotnosti, chození po schodech a nevhodného cvičení a aktivit.
Klíčové body
- Coxofemorální subluxace / laxita je základní příčinou dysplazie kyčelního kloubu.
- Dysplazie kyčelního kloubu je rozpoznána jako polygenní stav, přičemž geny přispívají k různým aspektům onemocnění.
- Management může mít významný vliv na klinické a radiografické znaky.
- Rizikové faktory pro vývoj klinických příznaků zahrnují život štěňat na kluzké podlaze a kastraci v raném věku.
- Tělesná hmotnost při narození a nadváha / obezita během dospělosti může ovlivnit rychlost progrese onemocnění.
(White 2019)
