To, že standard plemene CKCS uvádí čtyři přípustné barvy, víme snad všichni. Že existují i jiné barevné varianty, ví většina z nás. Ale jak to tedy vlastně je a jak je to možné?

     Jakékoliv jiné barvy nebo jejich kombinace jsou vysoce nežádoucí.

Jak jste si jistě všimli, použil jsem příslušnou část standardu, který je publikován na ČMKU. Zkostnatělost zaměstnanců této organizace nás stále nutí vidět variantu ruby jako červenou. Nechápu proč, byli na to několikrát upozorňováni. Zřejmě jsou to všechno myslivci. Jinak jsou barvy popsány dobře a všichni je známe.

Mezi vady patří zcela jistě bílé znakování u Black and Tan a Ruby. Z pohledu standardu je bílé znkování zcela jistě vada, ale z pohledu plemene si musíme položit otázku: "Můžeme si dovolit všechny takto znakované jedince z chovu vyřadit?" Navíc když víme, že znakování ve většině případů v další generaci zmizí? Pokud znakování není nijak extrémní, bylo by vhodné i takové jedince uchovňovat. Pokud jde o výstavy, záleží na rozhodčím a s tím se musíme smířit.

Jestli chceme být spravedliví, musíme se zamyslet i nad tzv. plášťovými jedinci barvy Tricolour a Blenheim. Standard hovoří o rovnoměrném rozmístění černé, nebo hnědé. Viděl bych to stejně, jako u bílého znakování u Ruby a Black and Tan. Extrémní plášť je jistě špatně a logicky by měl být v chovu i  na výstavách penalizován stejně jako extrémní bílé znakování.

Jestli si budete prohlížet staré výstavní katalogy katalogy Cruft's, nebo anglických klubových výstav kavalírů, najdete i další označení barev. Například:

Jak je to možné? Tito psi byli zaregistrováni s touto barvou. Tenkrát to šlo. Podívejme se na vývoj standardu ohledně barev:

Například v roce 1928 byly na Cruft's barevné třídy u King Charles Spanielů následující: Blenheim or Tricolour, Black and Tan or Ruby, Any colour. Takže strakáči, jednobarevní a jakákoliv jiná barva.

O barvě Black and White se dokonce uvažovalo, že bude zařazena do standardu plemene. Ale Amice Pitt si tenkrát prosadila svou: „Nejsou nic víc než trikoloři se ztrátou pálení, jinými slovy špatně znakovaní.“

Pokud by bílý kavalír byl albín, měl by stejně světlé oko. Ale v našem případě se nejedná o albinismus a u těchto kavalírů se často vyskytovalo ne albínské, ale „čínské modré oko“. To se mohlo přenášet dál (i do standardních barev). Na obrázku vidíte blenheima, který zdědil modré oko, ale jen jedno.

Slovem nestandardní je myšleno to, že tato barva (nebo kombinace barev) není přípustná dle standardu plemene. Příroda na to samozřejmě kašle, takže můžeme na nestandardně vybarvené kavalíry narazit i dnes.

A proč o nich vlastně psát? Důvod je jediný: i nestandardně vybarvený jedinec může být zástupcem plemene Cavalier King Charles Spaniel. To, že se to některým lidem nezdá je dáno tím, že nepochopili co je to průkaz původu. Tato listina může být vydána jedinci, jehož oba rodiče byli registrovaní pod příslušným plemenem. Vůbec se neohlíží na jeho exteriér (nezohledňuje kolik má nohou, očí a už vůbec ne jaké má barvy srsti). Takže ano, nestandardně vybarvení jedinci můžou mít průkaz původu a budou to tedy kavalíři.

Něco jiného je otázka uchovnění - v těchto případech zcela jistě nebudou pod FCI uchovněni a tedy na nich nebude možné chovat. Jistě, jsou státy kde to bude možné, svá zvířata si registrujete podle svého uvážení a nikdo vám do toho nemá co mluvit. Ale normální chovatel, kterému se ve vrhu objeví takový jedinec, vám ho buď neprodá, nebo prodej spojí s velmi restriktivními pravidly a rozhodně nebudete moct tohoto jedince použít v chovu.

Je potřeba si uvědomit, že nikdo z nás, kdo chová kavalíry nemá jistotu, že se mu nenarodí nestandardně barevný jedinec. Geny zodpovědné pro tyto barvy můžou dřímat po mnoho generací a probudí se klidně třeba až po několika desítkách let.

Na sociálních sítích můžeme najít fotografie nestandardně zbarvených "kavalírů". Schválně používám uvozovky, protože ve většině případů nelze dohledat předky. U mnoha případů už podle vzhledu silně pochybuji o tom, že se jedná o čistokrevné kavalíry. Na druhou stranu existují případy, které jsou jasné a patřičně zdokumentované. BlackkavalíryMolly Marshall (Kochran cavaliers)z  Velké Británie mnozí znají. Whitekavalíři se zase vyskytovali ve Spojených státech a minimálně dvě fotografie white kavalírů najdete v ročence Cavalier King Charles Spaniel klubu U.S.A.

A z těch exotičtějších barev musíme zmínit čokoládové kavalíry z chovatelské stanice Cochran. Čokoládová barva je v kavalířím světě reprezentována jedinci s barvou Chocolate Tana Chocolate Tri. Čokoládový gen můžeme vystopovat až k blenheim feně Beauchamps Royal Flirtation, která se narodila  15.4.1985. Její otec je trikolorní pes Kindrum Simon of Sylvancresta matkou je kanadská šampionka Kilspindie Bryony of Beauchampsv barvě blenheim. V jejím rodokmenu najdeme mnoho dalších skvělých psů z chovatelských stanic Kindrum, Kilspindie, Homaranne, Pargeter, Homerbrent a dašlích.

Fena Beauchamps Royal Flirtation se dožila 15ti let a kromě čokoládového genu předávala svým potomkům i dlouhověkost a pevné zdraví. Je potřeba zmínit, že recesivní čokoládový gen s sebou nese i dispozici světle hnědého oka. Postižený tak bude blenheim nebo ruby, který nese oba recesivní geny pro čokoládovou barvu.