Ve vánočním vydání ‚The Cavalier Club Bulletin‘ pro rok 1957 padla zmínka o tom, že během léta toho roku zemřel Ch. Daywell Roger – významný představitel a doslova otec plemene. Vskutku by dnes bylo těžké nalézt rodokmen, v němž není toto význačné jméno vepsáno. Stalo se tak v době, kdy odešel i další významný krycí pes (black and tan) Ch. Royalist of Veren. Stejně jako Ch. Daywell Roger, také on zanechal na plemeni nesmazatelnou stopu a nebude snadné na něj zapomenout.
Ch Daywell RogerBlenheimové Ch. Harmony of Ttiweh (v Holandsku), Ch. Hillbarn Alexander of Ttiweh, a jediný další black and tan šampion Pargeter Thundercloud of Ttiweh byli tři další (ve srovnání s předchozími) mladší šampioni, kteří v této době také zemřeli.
Amice Pitt napsala následující řádky:
Když skončila 2. světová válka a znovu se začalo s chovem a výstavami psů, i já jsem se začala ohlížet po psu, na kterém bych vybudovala svůj chov. Viděla jsem jich mnoho a o dalších slyšela, ale většina z nich byla z obou stran tak blízce příbuzná, jak k Plantation Banjo tak ke Cannonhill Richey, že by pro mne byli málo užiteční. Oba tito krycí psi byli významní a měli velký vliv na plemeno, ale byli použiti na téměř každou fenu, a to vše ještě před tím, než Kennel Club oddělil King Charles španěly od kavalír King Charles španělů, takže na mnoho dobré krve, která mohla být použita, bylo třeba zapomenout a zůstaly nám jen velmi blízce příbuzné linie. Bylo tedy (samo)zřejmé, že když jsem chtěla začít znova, musela jsem to udělat tak, že jsem se vrátila zpět k prvnímu Kavalírovi, který byl víc než jen ‚king s dlouhým nosem‘, tedy zpět k Ann’s Sonn. Mrs Brierley mi nabídla štěně psa po feně Daywell Nell, která pocházela ze spojení Ann’s Son a feny Miss Ann’s Son, která byla dcerou Ann’s Son a tím byla pro mě fixována tato strana rodokmenu. Méně mě již těšilo, že z druhé strany rodokmenu byl po Cannonhill Richey, ačkoliv to byl jinak dobrý ruby pes, mezi jehož předky byli Plantation Banjo, Plantation Robert, Rangers Bimbo, Peter of Ttiweh (ruby)... Domnívám se, že bych dala přednost feně, ale nakonec jsem docela s radostí přijala nabídku na Daywell Rogera, aniž bych viděla jej nebo jeho rodokmen.
Daywell Roger (pro své přátele Loo) byl středně velký, plášťově zbarvený blenheim, který z čistě výstavního hlediska nebyl ten nejkrásnější kavalír, ale dokázal se neuvěřitelně kvalitně předvést - velké, tmavé, laskavé oči a ve všech směrech harmonicky vyvážený pes s pohybem plným temperamentu. Byl opravdovou osobností. Byl smělý a měl dobrodružného ducha - žádný při zemi se plazící ustrašenec, ale veselý pes, který si je dobře vědom své důležitosti. Mezi mladšími psy si vždy dokázal udělat pořádek a prosadit si svá práva.
Během dvanácti let svého života neměl Daywell nouzi o rozličné dramatické situace. Jednou téměř přišel o oko, když se pokusil přátelsky sblížit s neznámou kočkou. Jindy byl nalezen v bezvědomí vedle převrženého kuchyňského stolu. Tehdy zůstal v tomto stavu dvě hodiny a domnívám se, že měl velké štěstí, že se z toho dostal. Ke třetí příhodě došlo, když jsem poprvé přijela do Ascott Earl (vesnice v Oxfordshire) a domnívala se, že Roger dostal záchvat. Vyšetření však nakonec ukázalo, že si jenom sedl na kaktus. Tato poslední příhoda se pak stala inspirací pro poněkud neslušnou báseň od jednoho z jeho obdivovatelů.
Čas však chvátá tak rychle, že zcela jistě mnozí dnešní „nadšení kavalírkáři“ nikdy neviděli Ch. Daywell Rogera, ačkoliv ho téměř každý může nalézt v rodokmenu svých psů.
Ch. Daywell Roger byl první pes, který se stal šampionem plemene. Stalo se tak poté, co od rozhodčího Toma Scotta obdržel svůj třetí certifikát (CC). Rogera jsem pak přepsala na svoji dceru (Jane Bowdler), což bylo pro ni ohromné překvapení a šok. V krátkém čase, poté co získal titul šampiona, si rychle získal i pozici nejvýznamnějšího plemeníka. Až do svých deseti let obhájil každým rokem "Pohár pro nejlepšího krycího psa" a svoji výstavní kariéru pak ukončil na "Jubilee Show" v roce 1956.
Jeho synové: Šampioni Harmony, Jupiter, Hillbarn Alexander of Ttiweh, Pargeter Jollyean of Avoncliffe, Pargeter Thundercloud of Ttiweh, Hillbarn Desmond, Mingshang Sir Roger.
Jeho dcery: Šampionky Prologue of Ttiweh, Mathilda of Ttiweh, Polka of Ttiweh, Dolores of Hillbarn.
Ch. Daywell Roger je skvělým příkladem dominantního krycího psa s ohromným vlivem na naše plemeno (rodokmeny) prostřednictvím velkého počtu svých úspěšných potomků a jejich dětí.
Ne každý šampion se však prosadil a měl takový vliv jako tento pes. U všech plemen (nejen u psů, ale i u koní či dobytka) existují klíčoví plemeníci, kteří dokážou prosadit své vlohy a přenést na své potomky jen to nejlepší. U takovýchto plemeníků nejde jen o náhodný úspěch, kdy se vydaří vrh po konkrétní feně, ale jsou zlepšovateli a své kvality vždy předávají dál, ať jsou použiti na kteroukoliv fenu. Tito jedinci jsou realitou v dějinách krevních linií našeho plemene a nikdy na ně nesmíme zapomínat při plánování budoucnosti.
Psi takových kvalit, jako byl Daywell Roger, nenajdete na každém rohu, ani nekoupíte dva za jednu penny – jsou šampioni, super šampioni a „šampioni se štěstím“ – po některých je pár úspěšných potomků, po jiných žádní (ti jsou pro plemeno/chov bezcenní) a pak jsou takoví, jako byl Daywell Roger, kteří mají ještě to něco navíc, co z nich dělá skutečně významné jedince. Daywell byl až do posledního dne svého života veselý, těšil se dobrému zdraví a ještě ve svých dvanácti letech se stal otcem vrhu pěti nadějných štěňátek.
Malé ohlédnutí věnované jednomu velkému psu.
Amice Pitt
