Dne 26. května 2013 byla v rámci výroční členské schůze anglického klubu chovatelů kavalír King Charles španělů prezentována přednáška Dlouhodobě udržitelný chov čistokrevných psů (Sustainable breeding of pedigree dogs), kterou tam přednesl pan Arnold Jacques, prezident belgického Toy and Cavalier Club, člen vědeckého výboru belgického Kennel Club a prezident organizace "Cavaliers for Life".
Vítejte na přednášce, která je zaměřena na dlouhodobě udržitelný způsob chovu psů s průkazem původu (rodokmenem), tedy čistokrevných psů.
Dějiny chovu čistokrevných psů dnes dělíme na období před rokem 2008 a po něm. V tomto roce uvedla televize BBC program Pedigree Dogs Exposed, jehož účinek lze přirovnat k výbuchu bomby a svět psů už nebude nikdy takovým, jakým byl dříve.
Výsledkem reportáže uveřejněné na BBC byly panika a zděšení, které ovládly sdělovací prostředky, instituce, chovatele, zájemce o štěňata, organizace pečující o zdraví psů... Články na toto téma byly publikovány v mnoha zemích a kritika v hromadných sdělovacích prostředcích nebrala konce. Na všechny čistokrevné psy bylo pohlíženo jako na psy nemocné a všichni chovatelé byli posazeni na lavici obžalovaných. Na základě často neodůvodněných tvrzení, která se objevila v tisku, byla přijata mnohá špatná a unáhlená rozhodnutí.
Panika však není dobrý rádce! Namísto ukvapených a krátkodobých opatření je třeba hledat dlouhodobě přijatelná řešení. To je jediný způsob, jak můžeme zajistit budoucnost plemene.
Řešení problému je třeba hledat v kvantitativní genetice, která je odvětvím populační genetiky a je využívána především při šlechtění rostlin a zvířat. Kvantitativní genetika je zaměřena na zjišťování způsobu, jakým se dědí určité vlastnosti. Na základě informací o rodičích, prarodičích, sourozencích atd. dokážou vědci odhadnout vlastnosti potomstva.
Dědičnost kvantitativních vlastností je založena na stejných principech jako dědičnost kvalitativních vlastností. Kvalitativní znaky jsou obvykle určeny jedním nebo jen málo geny (např. barva srsti, EFS), kvantitativní znaky jsou určovány více geny a kromě toho se zde uplatní i vlivy prostředí (např. výška jedince, dysplazie kyčelních kloubů). Protože segregace genů determinující kvantitativní vlastnosti nemohou být sledovány individuálně, musí být používány nové metody a nové koncepty pro jejich hodnocení. Kvantitativní genetika je významná z toho důvodu, že řada ekonomicky významných vlastností ve šlechtění zvířat je kvantitativního charakteru.
Jaká je současná situace?
- Mnozí čistokrevní psi mají jedno nebo více dědičných onemocnění.
- Mnozí čistokrevní psi mají vysoký koeficient příbuznosti.
- Někteří čistokrevní psi umírají příliš mladí.
- Psi s vysokým koeficientem příbuznosti jsou méně vitální a také mají menší plodnost.
Jaké jsou hlavní příčiny těchto problémů?
- Plemenné knihy jsou často již více než 150 let uzavřeny.
- Psi úspěšní na výstavách a pracovních zkouškách jsou nadměrně využíváni v chovu.
- Ve snaze o upevnění exteriérových charakteristik je často využívána příbuzenská plemenitba.
- Ve snaze potlačit genetická onemocnění jsou postižení jedinci eliminováni z chovu.
Jak můžeme napravit tento stav?
- Musíme udržet nebo rozšířit genetickou různorodost populace.
- Musíme se pokusit o zmenšení koeficientu příbuznosti v populaci.
- Musíme současně omezit počet genetických onemocnění.
- Je třeba plně důvěřovat oborníkům na chov.
- A v neposlední řadě potřebujeme dostatek času.
Toto je pět pilířů, na kterých je třeba budovat program dlouhodobé udržitelnosti chovu čistokrevných psů.
Jednoduchá řešení a rozhodnutí shora prostě nefungují. Namísto toho je třeba uvážlivých chovatelských opatření, která nelze uskutečnit bez těsné spolupráce mezi chovateli, chovatelskými kluby a vědci. Bez této spolupráce bude každá iniciativa, ať už sebelépe míněná, předem odsouzena k neúspěchu.
Prvním pilířem je genetická různorodost (diverzita). Ta je podmíněna existencí rozdílů (variací) v genetickém materiálu populace. Větší genetická různorodost populace je velmi důležitá, protože umožňuje lepší adaptaci populace na měnící se environmentální vlivy, jako jsou epidemie, onemocnění, znečištění životního prostředí a klimatické změny. Každé zúžení genetické různorodosti v populaci je pro její budoucnost vysoce rizikové!
Jaké jsou hlavní příčiny snížení genetické různorodosti v populaci?
Jednou z hlavních příčin tohoto poklesu genetické různorodosti v chovu čistokrevných psů je používání těsné nebo vzdálenější příbuzenské plemenitby (inbreedingu).
Dalším velmi významným faktorem je, že jsou pro chov nadměrně využíváni stále stejní psi, kteří jsou navíc často ve vzájemném příbuzenském vztahu. Tedy to, co někdy nazýváme kulturou šampionů. To vede samozřejmě k dalšímu drastickému propadu genetické různorodosti populace.
Na tuto různorodost může mít negativní dopad rovněž vyloučení části populace z chovu. K tomu dochází například tehdy, když chovatel přistoupí k selekci na určité onemocnění nebo charakteristiku (například přehnaně důsledné dodržování plemenného standardu).
Většina dnešních chovatelských opatření je založena na vyloučení psů s jedním nebo více problémy z chovu. Dnes však již víme, že tato rozhodnutí jsou obvykle neúčinná a navíc mají na genetickou různorodost populace zvrácený efekt.
Autor v přednášce dále uvádí, že pokud se různorodost populace pohybuje nad koeficientem 100, pak je možno selektovat jednotlivé psy i když si musíme být vědomi toho, že tato činnost povede nutně k potlačení genetické různorodosti (border kolie 180). Pokud je hodnota koeficientu mezi 50 a 100, pak může selekce vést velmi rychle až k nebezpečné úrovni omezení genetické různorodosti (retrívr 100, kavalír 75, boxer 60). Při hodnotě pod 50 je jakákoliv selekce nevhodná a pro budoucnost plemene je dokonce nebezpečná (griffon 33, bichon pod 15).
(Belgie, Leuven, 2012)
Druhým pilířem programu dlouhodobě udržitelného chovu je porozumění příbuzenské plemenitbě (inbreedingu). A to nejen tomu, co příbuzenská plemenitba je a co není, ale také rizikům, která tento způsob chovu přináší. Vzájemnou příbuznost jedinců v populaci vyjadřujeme tzv. koeficientem příbuznosti, pro jehož výpočet je potřebné mít k dispozici dostatečně hluboké rodokmeny. Tři generace jsou pro tyto účely ve většině případů málo.
Nevýhodou příbuzenské plemenitby je skutečnost, že spolu s požadovanými geny jsou fixovány i geny nežádoucí. Každý pes si s sebou nese určitý počet defektních genů, které však zůstávají neviditelné (němé) a během jeho života se neprojeví. Příbuzenská plemenitba však zvyšuje možnost, že se tyto defektní geny u potomstva spolu setkají a dojde k manifestaci onemocnění nebo v případě letálních genů to může znamenat i smrt. (Jednoduchým příkladem je EFS, kde jeden gen – pes přenašeč – nepředstavuje pro život jedince žádný problém a před nalezením DNA testu pro EFS – duben 2011 – by nikoho ani nenapadlo uvažovat o tom, že daný jedinec nese ve své genetické výbavě nějaký problém a byl by považován za zdravého.)
První rodokmen je ukázkou příbuzenského spojení, které má ve výsledku 25% koeficient příbuznosti u potomstva (štěňat).
Na druhém rodokmenu vidíme situaci, která často není správně chápána. Zde se sice jedná o spojení dvou inbredních, ale současně vzájemně k sobě nepříbuzných jedinců. V tomto případě bude koeficient příbuznosti štěňat roven prakticky nule a štěňata nejsou inbrední.
Třetím a velmi důležitým pilířem je redukce geneticky podmíněných onemocnění.
Život začíná oplodněním, tedy okamžikem, kdy jedna z milionů spermií pronikne do vajíčka a dojde ke spojení genů obou rodičů. Představme si, že všechny informace od obou rodičů jsou přitom uloženy do instruction booklet of life (což lze interpretovat jako návodk obsluze života), ze které jsou pak tyto údaje po celý život psa čerpány. V tomto návodu najdeme informace o velikosti psa, jeho povaze, barvě očí, které nemoci se u něj projeví atd... prostě miliony instrukcí.
Život psa však není určen jen tím, co je napsáno v návodu. Na jeho život mají vliv také tzv. environmentální faktory, jako jsou například výživa, očkování, léky, stres, prodělaná onemocnění a podmínky, ve kterých pes žije.
Shrnuto a podtrženo, vše co u psa můžeme vidět nebo změřit, je souhrnem toho, co je zapsáno v instruction booklet of life plus širokého spektra environmentálních vlivů. Pouze to, co je zapsáno v návodu, je dědičné. Environmentální faktory dědičné nejsou.
Příklad: Předpokládejme, že se váš pes bojí na výstavách. To může být způsobeno tím, že má tento druh chování ve svých genech, ale příčina strachu může být také v negativní zkušenosti z období dospívání anebo může jít o kombinaci obou příčin. Pokud je jeho strach důsledkem např. traumatizujícího zážitku, pak tento vzorec chování nebude předávat svým potomkům, je-li však uložen v jeho návodu, pak se toto chování může objevit i u jeho potomků.
Chovatele samozřejmě zajímá, co je v návodu napsáno. Jak se však dozvíme, co tam je? Můžeme to zjistit pomocí testů DNA a EBV (Estimate breeding value). Testy DNA nám mohou ukázat, co přesně je v návodu napsáno. Bohužel máme v současné době těchto testů jen velmi málo. Další možností je EBV (odhad plemenných hodnot), který nám pomáhá odhadnout, co je v návodu uvedeno. EBV představuje matematickou metodu, pomocí které lze vyjádřit odhadovanou hodnotu jedince pro chov po stránce genetické, tedy jak kvalitním rodičem bude pro své potomky. (Poznámka: Hodnota EBV je vždy vztažena ke konkrétní populaci. Takže např. stejný krycí pes, který má v jedné zemi průměrnou hodnotu EBV, může mít jinde plemennou hodnotu vysokou.)
Používání výsledků testů DNA a EBV a jejich publikování však v sobě skrývá i nebezpečí.
Teoreticky je využití EBV tou nejlepší cestou k omezení počtu genetických onemocnění uvnitř populace. Jenom musíme být opatrní, aby při nesprávném použití nedošlo k redukci genetické diverzity populace. Je zde totiž velké nebezpečí, že chovatelé budou používat především krycí psy s nejvyšší plemennou hodnotou a ve výsledku budeme mít stejný problém, který byl již zmíněn u „kultury šampionů“. Stejné riziko přinášejí i testy DNA. Chovatelé budou přednostně používat „čisté“ psy a přenašeči (carriers) budou využíváni jen zřídka.
Řešením je vytvoření mate select programu, který bude postaven na výsledcích DNA testů, hodnotách EBV, koeficientech příbuzenské plemenitby a genetické různorodosti populace, bude brát v úvahu výsledky vyšetření srdce, očí, patel, kyčlí, výsledky vyšetření MRI a další dostupné informace. Program tohoto typu dokáže navrhnout nejvhodnějšího krycího psa, či posoudit, který z navržených jedinců je pro danou fenu ten nejvhodnější a současně směřovat ke zvýšení genetické diverzity plemene.
V současnosti máme v naší databázi více než 120 000 rodokmenů a začali jsme se studiem genetické různorodosti plemene.
Vlámská vláda (Belgie) poskytla na období 4 let stipendijní místo pro výzkumný úkol: Sustainable breeding of dogs, breed specific strategies for the reduction of hereditary health problems in dogs. Cílem tohoto úsilí je vytvoření právě takového počítačového programu a kavalír je jeho ústředním bodem.
Co však máme dělat do doby, než bude program typu MATE SELECT k dispozici?
Je třeba vyhnout se inbreedingu, a pokusit se nepoužívat příliš často stejné krycí psy.
Je důležité i nadále vyšetřovat psy a zapojit se do chovatelských programů.
Pro vytvoření „mate select program“ jsou výsledky testů DNA, výsledky zdravotních vyšetření atd. zcela nezbytné.
Je třeba začít s těsnou vzájemnou spoluprací (chovatelé, kluby a vědci).
Prosím, přestaňte s publikováním a zveřejňováním výsledků zdravotních vyšetření, která dávají zájemcům o štěňata a kupujícím falešný pocit jistoty/bezpečnosti.
Přestaňte s vyřazováním psů z chovu (pro drobné problémy), kteří jsou cenní pro populaci (příkladem může být pes, který je přenašečem episodic falling).
Druhy, které přežívají, nejsou ani ty nejsilnější, ani ty nejinteligentnější, ale ty, které se nejlépe dokážou přizpůsobit změnám. Ch. Darvin
Co můžeme ještě udělat? Při prostudování více než 120.000 rodokmenů z Francie, Belgie a Holandska za posledních 15 let jsem zaznamenal, že pouze 6.9% kavalírů pocházelo ze spojení strakatých (BH, TR) s jednobarevnými (BT, RU). A tady se nám nabízí obrovská příležitost.
STANDARD PELEMENE
- Black and tan (černá s pálením): Havraní černá s tříslovými znaky nad očima, na lících, na vnitřní straně uší, na hrudi, na končetinách a na spodní straně ocasu. Tříslová barva má být zářivá. Bílé znaky jsou nežádoucí.
- Ruby: Jednobarevná sytá rezavá. Bílé znaky jsou nežádoucí.
- Blenheim: Sytě kaštanové a navzájem dobře oddělené plotny na perlově bílém podkla- du. Znaky na hlavě jsou souměrně rozložené a ponechávají dostatek prostoru mezi ušima pro velmi ceněný kosočtverečný nebo oválný znak (jedinečná charakteristika plemene).
- Trikolor: Černá a bílá správně rozmístěná a dobře ohraničená, s tříslovými znaky nad očima, na lících, na vnitřní straně končetin a na spodní straně ocasu.
- Jakékoliv jiné barvy nebo jejich kombinace jsou vysoce nežádoucí.
Proč bychom nemohli změnit standard plemene? Stačí, vypustíme-li nebo změníme fráze, které nám brání, abychom začali více kombinovat strakaté s jednobarevnými a mohli bychom tak snadno zvýšit genetickou různorodost populace kavalírů.
Byl by to současně také dobrý signál směrem k veřejnosti a mediím.
Je naší povinností zachovat toto úžasné plemeno pro naše děti a vnoučata.
Děkuji za pozornost
Poznámky:
Osobně se domnívám, že by si tato přednáška zasloužila širokou diskuzi nejen mezi chovateli, ale i výbory klubů. Je to již druhý příklad docela podstatných změn a otevřenosti k dříve neveřejně diskutovaným tématům ve velmi malém časovém rámci. Například řeč předsedy Kennel Club Steva Deana, ve které mimo jiné poukazoval na potřebu shromažďování a otevřenosti zdravotních dat u psů.
V tom dnešním článku je zmiňována Jemima Harrison. Jedná se o chovatelku, která se velmi angažuje v oblasti zdraví psů. Jednak na svém blogu pedigreedogsexposed.blogspot.com, ale také v dokumentárním seriálu BBC Pedigree Dogs Exposed. Z mého pohledu je to velmi rozporuplná osoba, která sice naprosto správně a k nelibosti mnoha chovatelů poukazuje na chyby v chovu psů, které vedly až ke zdravotním problémům některých plemen. Dobře namíchaným koktejlem neoddiskutovatelných fakt, polopravd a lží dokáže ovlivnit značně široké publikum majitelů a chovatelů psů, kteří se ale evidentně nesnaží sami dopátrat pravdy a přijímají pouze a jen její teze jako nějaké nové náboženství.
Nezapomínejme, že to byla právě ona, která svou prací docílila patřičného tlaku na Kennel Club a na výstavě Crufts došlo poprvé ke zdravotním prohlídkám u vybraných plemen. Dnes již víme, že to bylo naprosté fiasko.
Druhým tématem jsou zásahy do standardu plemene. Opět by to vedlo k zajímavé diskuzi. Já sám za sebe mohu říct, že nesdílím nadšení pana Jacquese pro tyto změny, protože se domnívám, že by bohatě stačily změny ve výklady standardu, aby bylo dosaženo kýženého výsledku.
-Libor Král
