Docela zajímavá je historie firmy Spratt's. Byla to první firma na výroby psích sucharů se světovou působností. Meat Fibrine Dog Cake byl nápad amarického podnikatele Jamese Spratta. Původně byl elektrikářem a prodejcem hromosvodů z Cincinnati, Ohio. Nápad s výrobou krmiva pro psy dostal poté, co pozoroval pouliční psy, jak za účelem získání potravy cíleně a tvrdě atakují přístavy v Liverpoolu v Anglii. Zhruba v roce 1860 založil svou společnost v Holborn v Londýně a jeho první psí dort byla směs smíchaná z pšenice, zeleniny, červené řepy a masa. Připravována a pečena byla v prostorách společnosti Walker, Harrison a Garthwaite.  Sprattovy "Psí dorty" byly původně prodávány anglickým zemanům pro jejich sportovní psy.
Své výrobku prodával pod značkou Spratt's Patent, Limited a později, když v 70. letech 19. století rozšířil svou působnost do Ameriky, Spratt's Patent (America) Limited.

Obliba těchto sušenek byla obrovská a tak se je mnozí výrobci snažili napodobit. Spratt si uvědomil, že musí svou společnost ochránit a zároveň jí dát nezaměnitelnou image. Zakoupil celou sérii rytin slavného psího portrétisty, Edwina Landseera, které byly využity při propagaci jeho výrobků. Zároveň získal obchodní známku „X“ a jeho psí sušenky se prodávaly pod obchodním názvem X SPRATTS PATENT.

Spratt's byla jednou z nejvíce prodávaných značek psího krmiva na počátku 20. století. FIrma měla vypracovaný dokonalý marketing - všeobecně známé logo, reklamy na životní styl a podpory prostřednictvím skryté reklamy, jako byly například cigaretové karty. Spratt pratřil mezi první, kdo pro reklamu využily barevné billboardy - jedna byla například umístěna před jeho maloobchodní prodejnou v Londýně a zobrazovala lov amerických buvolů, údajný zdroj masa (masové vlákniny).

Ale nešlo jen o marketing. Stejnou energii Spratt věnoval i kvalitě svých produktů. Byl průkopníkem konceptu, že pro každou životních fází zvířat je potřeba jiná směs vhodných potravin.

Spratt také publikoval informační brožury, ve kterých svým zákazníkům popisoval, jak bylo jeho zboží vyrobeno. Zrno a další přísady byly přivezeny do jeho továrny v Londýně na lodích z Limehouse Basin na Temži a vyzvednuty do pátého patra jeho továrního skladu. Když byly různé přísady smíchány, byly dopraveny do bubnu na těsto, kde byla hmota mechanicky hnětena. Těsto bylo potom strojově nataženo, vyválcováno na požadovanou tloušťku a přeneseno do řezacích strojů, které razily sušenky rychlostí 50 000 kusů za hodinu. Suchary se pekly v obrovské troubě a poté se po dobu 48 hodin dosušovaly a pak zabaleny. Během první světové války dodal Spratt  1.256,976,708 psích sucharů armádním psům.

Bývalá továrna se nachází v Poplaru ve východním Londýně a je to dodnes dobře zachovalé místo.