Na tuto otázku jsem slyšela mnoho různých odpovědí. Někdo používá pět generací, jiný osm, další deset. Jen málokdo používá pro výpočet COI více generací, nejspíše proto, že většina rodokmenových softwarů jich více nenabídne, nebo výpočet trvá velmi dlouho. 

Podívejme se na konkrétní data. Čísla uvedená v grafu dole jsem vypočítala z rodokmenů několika různých psů. Jeden měl velmi nízký koeficient inbreedingu, ostatní signifikantně vyšší. U každého jednotlivého psa se však křivka závislosti hodnoty COI na počtu použitých generací velmi lišila. Jedna věc je zřejmá na první pohled: není-li koeficient inbreedingu velmi nízký, použití jen pětigeneračního rodokmenu je při výpočtu extrémně zavádějící.

Když si důkladně prohlédneme graf, snadno si povšimneme, jak dalece může být takový výpočet klamný. Jeden pes má COI na pěti generacích asi 6% (což by ještě šlo), na deseti už je to 10%, ale na třiceti generacích už se dostáváme na skutečnou hodnotu COI, jež odpovídá páření vlastních sourozenců!!!, tedy 25%.

Koeficient inbreedingu je hodnota udávající pravděpodobnost, že pes zdědí dvě identické kopie stejného genu od společného předka vyskytujícího se na obou stranách rodokmenu. 

Pokud vám dělá starost pravděpodobnost narození štěňat trpících vrozeným defektem zapříčiněným recesivní mutací, je zde rozdíl vskutku obrovský. Zdánlivě relativně nízké riziko (1 : 20) při COI 6% podle pětigeneračního rodokmenu, ve skutečnosti však 1 : 4 (skutečné COI 25% podle 30ti generačního rodokmenu).

Záleží na tom, kolik generací při výpočtu COI použijete? ANO!