Cavipedia

Roswell Eldridge

Publikováno 15.4.2019 @ 14:24
Poslední úprava 17.4.2019 @ 16:14
Autor Dennis a Tina Homes, Anne Marie Rasmussen
Překlad Libor Král
Text 26,0 KB (2063 slov)
Odhadovaný čas čtení 21 min 2 sec
Roswell Eldridge


Téměř v každé knize o kavalírech je zmínka o bohatém americkém podnikateli Roswellu Eldridgeovi, který byl zklamaný, že již není možné vidět žádného dlouho-nosého King Charles španěla a proto nechal publikovat v katalogu výstavy Cruft’s z roku 1926 malý inzerát s nabídkou £25 pro nejlepšího psa a fenu, kteří budou nejblíž tomuto typu a budou vystaveni na Cruft’s. Tato reklama ve skutečnosti uvedla do pohybu kola, aby oživila plemeno, které nyní známe jako kavalíry. O panu Eldridgeovi se v kterékoliv knize o kavalírech píše jen velmi málo a tak si myslíme že bychom vám o něm říct něco víc. Ale nejprve fotokopie ze sekce King Charles Spaniel z katalogu Cruft’s pro rok 1926, která obsahovala originální inzerát Roswell Eldridge. Jedná se o velmi malý inzerát v dolní části stránky, který uvedl vše do pohybu a přinesl Cavalier King Charles španěly zpět, jak je známe dnes.


Dvacet pět liber v roce 1926 byla poměrně velká částka peněz. Podle kalkulátoru maloobchodních cen £25 z roku 1926 mělo v roce 2013 hodnotu £1030. Těch £25 bylo určeno jak pro nejlepšího psa, tak i pro fenu a navíc £2 pro druhá místa u obou pohlaví. Vzhledem k tomu, že se tato cena měla udělovat pět let, celková částka v hotovosti by v dnešní sazbě činila 11 530 £!

Roswell Eldridge se narodil v roce 1857 v Hempstead na Long Island v New Yorku. Jeho otec byl městským pokladníkem a Roswellovo první zaměstnání bylo kancelářský pomocník, pracující pro společnost Udall, velký podnik, který se zabýval nemovitostmi, dopravou a stavbou parníků. Při své práci se setkal se svou budoucí ženou, Louisou Skidmore, která byla dcerou majitele společnosti. Zpočátku si rodina Louise myslela, že Roswell je pro ni nevhodnou volbou, vzhledem k jeho nižšímu postavení ve firmě, nedostatečnému zajištění a společenskému postavení.

Bohatství Udallů započalo s Jamesem Udallem, farmářem, který se stal podnikatelem a začal provozovat parník, který pendloval mezi New Yorkem a okolními oblastmi. Jeho dcera Lousia si vzala Williama Skidmoreho a jako Jamesovo jediné přeživší dítě zdědila jeho bohatství. William a Louisa měli dceru Louisu, která později zdědila celé jmění Udallů.

Nicméně brzy rodině Udallů předvedl své podnikatelské úsilí, stoupal po žebříčku společnosti až převzal vedení správy majetku a také divize parníků, začal provozovat trajekty na Manhattan a zpět a také převzal továrnu v Brooklynu, která vyráběla dřevěné hřebíky pro stavbu lodí ve vlastnictví rodiny.. Pak se mu podařilo převzít kontrolu nad několika dalšími trajektovými společnostmi - Hoboken Ferry, Astoria Ferry a Union Ferry, které později s velkým ziskem prodal, dříve než se trajekty staly zastaralé díky budování mostů a tunelů spojujících Manhattan, New Jersey a Long Island. Poté se jako investor několika bank, včetně Hanover Bank a podniků přesunul na Wall Street. Ve spojitosti s jeho obrovsky rostoucím majetkem si Louisu v roce 1894 vzal (bylo jí 34 let). Po svatbě Eldridge koupil 600 akrů země a tím zdvojnásobil rodinné hospodářství Udallů. Pozemek zahrnoval velký gregoriánský dům jménem Saddle Rock a mlýn Grist, který je nejstarším nepřetržitě provozovaným přílivovým mlýnem v USA. Mlýn Saddle Rock Grist byl obnoven do původního stavu a je v provozu jako historické místo.

V roce 1906 založil banku Great Neck a se svou ženou nahromadil obrovské bohatství. Stal se viceprezidentem Společnosti Great Neck Trust Company. Kolem roku 1910 postavili na Long Islandu obrovský rozlehlý sloupový zámek, který pojmenovali Udallia. Zámek byl obklopen rozsáhlými honosnými zahradami, které vedly dolů na pláž, kde často kotvila jejich jachta Kehtoh, na které sloužila japonská posádka. Vedle růžových zahrad, stáje jezdeckých koní, rekreačních domů a zeleninových,  bylo na pozemku i  26 domů pro zaměstnance. Roswell i Louisa byli velcí filantropové a darovali obrovské částky peněz na charitativní projekty.

Eldridge pokračoval v životě jemného gentlemana; Výlety do Evropy, plavby jeho jachtou Kehtoh, vstup do Racquet klubu a New Yorku Yacht klubu, jezdil na koni a byl aktivním členem Westminster Kennel klubu.
Měl rád anglickou vesnickou atmosféru a pokusil se zmrazit vývoj Great Neck. Aby izoloval svůj majetek od vlivů okolního rozvoje, proměnil své pozemky na samostatnou vesnici. To vyžadovalo změnu zákonů a legislativy státu New York, které vedly ke snížení minimální počtu obyvatel z 250 na 50 osob. Saddle Rock se stal samostatnou vesnicí a Eldridge se stal jejím prvním starostou. Všichni obyvatelé Saddle Rocku byli jeho zaměstnanci. 

Bezohledný svět bohatých podnikatelů na Manhattanu a rozlehlá sídla na Long Islandu ve dvacátých letech minulého století byly ztělesněny v románu Scotta Fitzgeralda „The Great Gatsby“, ale místo toho, aby si užíval rozhazovačného „playboy” životního stylu popsaného v této knize, vedl Roswell Eldridge více poklidný způsob života. V mnoha ohledech si užíval život anglického džentlmenského regenta a každý rok jezdil lovit jelena a lišky do West Somerset Hunt v Anglii. Byl obrovský milovník psů a byl členem amerického Westminster Kennel Club. Při návštěvě výstavy Cruft’s byl zklamaný, že neviděl žádného dlouho-nosého španěla, jak je znal z mnoha starých obrazů. Během pozdní viktoriánské éry se těšila oblibě krátko-nosá orientální plemena jako japan-chin, pekinés a mops. Přidáním krve těchto psů do chovu mohl King Charles španěl získat plošší tvář. Dlouho-nosí španělé se stále objevovali ve vrzích, ale nebyli prezentováni na výstavách a pravděpodobně se prodávali jen jako mazlíčci. Roswellovým cílem bylo oživit starší typ malého španěla a to ho vedlo k tomu, aby umístil inzerát do katalogu Cruft’s a nabídl peněžní výhru k povzbuzení chovatelů, aby se pokusili vzkřísit dlouho-nosého španěla.

Vzhledem k tomu, že mezi publikováním katalogu a skutečnou výstavou bylo jen několik měsíců, v prvním ročníku se do těchto tříd zapojili pouze čtyři psi. Vítězem třídy psů byl Ferdie of Monham, kterého vlastnila a odchovala paní Treleaven. Druhé místo obsadil Lord Sukey, kterého vlastnila slečna Sparrow. Vítězem třídy fen se stala Fey ve vlastnictví paní Higgs a odchovaná slečnou Ellis. Druhé místo získala Flora vlastněná paní Mallock a odchovaná slečnou Anderson. Ferdie of Monham byl jediný pes, který očividně měl chovatelskou stanici a je tak docela pravděpodobné, že ostatní byli původně prodáni jako mazlíčci z důvodu jejich protáhlých tváří.

Během následujících čtyř let rostly záznamy v těchto třídách, protože se více chovatelů chopilo výzvy k chovu tohoto typu španělů. Bohužel, Roswell Eldridge nikdy žádného z nich neviděl, zemřel jen jeden měsíc před výstavou v roce 1927 ve věku sedmdesáti let. Jeho nekrolog v Great Neck News ho oznažoval za  „šlechtice Starého světa“.

Byli to psi takového typu, jaký požadoval pan Eldridge? To se nikdy nedozvíme. Ačkoli zmínil „dlouhou tvář, bez stopu a plochou lebku, která nemá klenutí“, při pohledu na staré obrazy se zdá, že existují dva typy toy španělů, které tento popis splňují. Byli zde velmi malí psi, kterým se často říkalo koberecoví nebo rukávoví, ale také o něco větší, kteří se zdáli být sportovnější. Blenheim španělé z Marlborough odpovídali oběma typům -  většímu, robustnějšímu typu, který se používal lovu a menšímu, který byl používán jako domácí mazlíček pro dámy. Na obrázku níže jsou dva příklady menšího „rukávového“ nebo „koberecového“ španěla.



Níže jsou obrazy, na kterých je poněkud větší a sportovnější typ. Jelikož byl Roswell Eldridge horlivý lovec, je pravděpodobnější, že právě tito jsou blíže typu španělů, které měl na mysli. Ve skutečnosti se ve svém inzerátu zmínil "jak je znázorněno na obrazech Karla II." A na prvním obrazy je Karel II. jako dítě.


Slečna Mostyn Walker byla chovatelkou krátko-nosých King Charles španělů a v roce 1926 nakryla na fenu jménem Ann psem Lord Pindi. V tomto vrhu se nacházela dvě štěňátka, která vypadala jako návrat k dřívějšímu dlouho-nosému typu. Byl to Ann’s Son (blenheim) a Wizbang Timothy (černobílý). Slečna Mostyn Walker také chovala papillony a tak se spekuluje o tom, že se právě oni mohli objevit mezi předky Ann’s Son. Tato štěňátka měla požadovaný delší nos a a tak si myslela, že by byly ideálními exempláři pro vstup do těchto speciálních tříd v Cruft’s. Ann’s Son získal první cenu a Best of Breed tři roky po sobě, v letech 1928, 1929 a 1930. O několik let později ,v roce 1936, Ann's Son vyhrál speciální cenu £ 15 za Best of Breed a také 50 librovou trofej, kterou byla busta pana Charlese Crufta. Když Ann's Son dosáhl věku devíti let, naposledy vystoupil na Cruft’s a byla to jeho poslední vystava. Během své výstavní kariéry zůstal neporažen.

Na snímku níže je jediná fotografie, která kdy byla s Ann's Son nalezena. Pokud ho porovnáte se dvěma psy na výše uvedeném obrazu mladého Karla II. a jeho sester, můžete vidět výraznou podobnost.


Druhý den výstavy Cruft’s v 1928 se shromáždila skupina nadšenců a diskutovala o vytvoření klubu pro tento „starý typ King Charles španělů”. Vznikl výbor a byl vypracován standard pro toto plemeno. Ann's Son byl považován za ideálního představitele, a proto byl postaven na stůl, a navrhovaný standard byl projednán podle něj. Měli také k dispozici kopie některých starých obrazů, mezi kterými byl i obraz „The Cavalier’s Pets” od sira Edwin Landseera. Tento obraz se také objevil v katalozích Cruft’s pro roky 1927 až 1930. Jak vidíte tvar hlavy obou psů na tomto obraze nejsou úplně stejné jako u Ann's Son, přesto by oba odpovídali standardu. S vývojem plemene v průběhu let se ukazuje, že moderní kavalír se v hlavě více podobá psům na Landseerově malbě než Ann's Sonovi.


Jistě, byly některé rozdíly v názorech nato, jak by měl být standard plemene vykládán a co přesně znamená dlouho-nosý malý španěl, kterého Roswell Eldridge původně vyžadoval. Koncem 40. let a počátkem 50. let s pevně ukotveným plemenem Cavalier bylo jasné, že moderní kavalír vypadal spíš jako z obrazu „The Cavalier’s Pets“. Mostyn Walker, chovatelka Ann’s Son, nebyla spokojená se způsobem, jakým se kavalíři vyvíjeli a věřila, že by měli být spíš jako velmi malí „rukávoví“. V dopise pro Amice Pitt kolem roku 1950 zmínila, že má velmi malého psa o kterém je přesvědčena, že bude ideálním plemenným psem a je spíše typem „Henrietta d'Orleans“ než typem Ann’s Son. Jejími slovy: „Dívám se na něj a myslím si, že kdyby byli všichni kavalíři jako on, bylo by to pro plemeno opravdovým zlatem a zbavilo by se tak dlouhých zad, dlouhých nohou a velkých psů.“ 

Bylo jasné, že je více nakloněna malému typu „Henrietta d'Orleans“ než typu „Cavalier's Pets“. Níže je malba „Henrietta d'Orleans se svým malým španělem”, a jak vidíte, tento pes by se mohl odpovídat popisu, který zmínil Roswell Eldridge, ale stejně tak i psi z „The Cavalier's Pets“, i když jsou opravdu dost odlišní.

Nedávno jsme byli kontaktováni manželkou Eldridgeova pra-synovce z Jižní Karolíny, která nás informovala o tom, že její rodina má velmi milovaného blenheim kavalíra. Získali ho z útulku a pojmenovali Chance (Little Man’s Second Chance). Má jen tři nohy, ale žije velmi šťastným životem se svou rodinou. Níže je fotografie Chance s Roswellem IV. a jeho synem Roswell V. (na sobě má vánoční svetr, protože se chystal jít na párty!). Na zdi je obraz Roswella Eldridge na jeho oblíbeném koni jménem Dorothy. Obraz namaloval G. Wright během jedné z jeho cest do Anglie. Eldridge často navštěvoval Anglii jak obchodně, tak soukromé na jeho jachtě Kehtoh, obsazenou 6 japonskými námořníky. Do Anglie přivážel i Dorothy, ale málokdy svou ženu Louis, protože neměla ráda cestování po moři.

Roswell a Louise neměli žádné děti, takže v důvěře nechal část svého majetku bratrovi Lewisovi a jeho 5 dětem. Část financí také zanechal Dorothy, aby o ní bylo postaráno. Jediný požadavek, který měl bylo, že kdyby jakákoli budoucí generace měla používat jeho jméno, muselo to být jen „Roswell Eldridge“ bez prostředního jména. A tak všichni Roswellové nemají od té doby prostřední jméno, proto Roswell IV. a Roswell V. Všichni musíme být Roswellu Eldridgeovi vděčni za to, že nám poskytl naše úžasnou plemeno.

Mimochodem, v Austrálii je vinařství, které prodává vína pod názvem „Eldridge Wines“. Dělají to proto, že mají kavalíry.


Poznámka:
Pokud vás zaujala doba a místo, kde Roswell Eldridge žil, doporučuji knihu Great Neck (Images of America) od Alice Kasten  a Leily Mattson.


Reference


The Cavalier King Charles Spaniel Club
The Universal Cavalier (2013)
Alice Kasten a Leila Mattson: Great Neck
Judith S. Goldstein: Inventing Great Neck