Vzhledem k tomu, že se testy na specifické mutace se staly v posledních letech dostupné, mantrou chovatelů je, že jejich štěňata pocházejí od „zdravotně testovaných“ rodičů. Chov plemene bez toho, aby nejprve dělaly dostupné DNA testy je považován za vrchol nezodpovědnosti. Existuje však správný způsob, jak využít výsledky testů DNA, ale také způsob nesprávný.
Pokud tento článek čtete, považujete se pravděpodobně za zodpovědného chovatele. Vytvořme si tedy jakýsi počítačový odchov za využití informací z DNA testů a uvidíme, jak nám to půjde. Všechno co budeme potřebovat je tužka a papír spolu s našimi znalostmi zodpovědného chovatele.
OK, máme tedy fenu na které chceme chovat a vybrali jsme sedm potenciálních plemeníků (S1 až S7). Ohodnotili jsme je podle toho, jak moc odpovídají vašim představám toho co očekáváme od otce z hlediska konformity, temperamentu, zdraví, dlouhověkosti, pracovních schopnosti nebo jakýchkoli kritérií, která jsou pro nás důležitá. Dali jsme tři zelené hvězdičky psům, které řadíme nejvýše a jednu zelenou hvězdu psům které řadíme nejníš. Nicméně bychom byli ochotni chovat s kterýmkoliv z nich. Předpokládejme, že jsme provedli příslušná posouzení fenotypu (kyčle, lokty, oči, srdce atd.) a výsledky pro všechny z nich byly přijatelné.
První věc, kterou musíme udělat, je provedení vhodných DNA testů pro recesivní mutace, o nichž víme, že jsou rozšířeny v plemeni. V tomto případě si jednu mutaci označíme červeným kroužkem. Naše fena je přenašečem, stejně jako dva z našich plemeníků. Na obrázku jsou přenašeči označení červeným křížkem a čistí jsou zaškrtnuti modře.
Teď máme naše zdravotně testované psy, ze kterých vybereme toho nejlepšího otce k naší feně. Za využití žebříčku pro celkovou kvalitu psa, spolu se všemi informacemi ze zdravotních testů, seřadíme psy od nejvhodnějšího k nejméně vhodnému pomocí čísel 1 až 7. Na naší čtvrtce papíru vytvoříme sloupce pro plemeníky S1 až S7 a nový řádek do kterého vypíšeme pořadí každého z plemeníků.
Dejme tomu, že ještě trošku přitvrdíme, než se rozhodneme pro náš chovný pár a jsme schopni získat předpokládaný průměrný koeficient inbreedingu vrhu po naší feně a každého ze sedmi plemeníků. (Tyto informace můžeme získat z koeficientu příbuznosti (kinship coefficient), který je indexem příbuznosti dvojice psů a může být určen pomocí informací z rodokmenů, nebo z DNA. Koeficient příbuznosti dvojice psů je roven koeficientu inbreedingu jejich potomka.
Přidejme tedy honoty COI do naší tabulky. S přihlédnutím k těmto informacím zvažte znovu pořadí jednotlivých plemeníků od 1 do 7 a přidejte je do dalšího řádku tabulky. (Změnilo to nějak váš první výběr pořadí?)
Tohle je obvykle maximum informací, které má chovatel o psech, na kterých chce chovat.
U našich potenciálních rodičů jsme testovali mutaci „červeného kruhu” a zjistili, že dva z nich jsou přenašeči. U obou z nich by bylo 25% riziko vzniku štěňat homozygotních pro mutaci „červeného kruhu”. Pravděpodobně jste se rozhodli odstranit tyto dva psy z chovu, což snížilo riziko vzniku postižených mláďat v tomto vrhu z 25% na 0%.
Odchováte pomocí svého nejlepšího otce a vaší feny krásný vrh štěňátek. Budete inzerovat svá štěňata po rodičích, kteří jsou zdravotně testovaní, získáte krásné štěně pro svůj chovný program a odešlete zbytek do nových domovů. Někdy později vás jeden z majitelů vašeho odchovu kontaktuje se zprávou, že jejich štěně má vážné zděděné onemocnění krve a bude se ptát, jak se to mohlo stát, když jste tvrdili, že vaše štěňata pocházejí z testovaných rodičů?
Vskutku. Jak se to mohlo stát?
Víme jen to, co můžeme vědět. Můžeme vědět zda má pes mutaci, pokud na to máme test. Udělali jsme naše testy, takže jsme věděli o stavu mutace „červeného kruhu” u všech potenciálních rodičů.
Většina psů má však v genomu mnoho recesivních mutací, pro které neexistuje žádný test DNA a my nemůžeme zjistit, zda tam jsou, pokud se neprojeví. Je jasné, že ve vašich rodičích byla mutace, o které jste nevěděli. Cítíte se strašně, nabídnete výměnu štěněte a pohřbíte se v rodokmenech, když se budete snažit přijít na to, jak byste mohli být tak neopatrní, že jste si vyrobili štěně s genetickým onemocněním.
Pokud neexistuje žádný test DNA na recesivní mutaci, může se pokud náhodou spárujete dva přenašeče náhle objevit nemoc z modré barvy (psů označených za čisté), kterou jste nikdy neviděli ve svých liniích. Proto, když někdo tvrdí, že se chová pouze na psech své vlastní chovatelské stanice, protože „ví, co je v jejich liniích“, víte, že buď nerozumí genetice, nebo jsou nečestní. Není možné vědět, jaké recesivní mutace jsou ve vašich liniích, pokud nemáte možnost je detekovat.
Takže jste v bryndě. Všichni psi mají recesivní mutace a vždy se najdou nějaké, o kterých nevíte. Jak se jim vyhnete? Je to jako poskakovat po minovém poli, ve kterém jsou 3 miny, které sice nemůžete vidět, ale jsou označeny vlajkami. Ale zároveň víte, že se tam někde schovává dalších 28 min. Jeden špatný krok a potkáte svého stvořitele. Pokud se jedná o skryté mutace u psů, je to docela hektický způsob chovu.
Co když jsou před vámi dvě minová pole a vy si můžete vybrat, které z nich přejdete. První minové pole má 3 miny o kterých víte a můžete se jim vyhnout a 28, které jsou skryté. Druhé minové pole má také 3, které jsou označeny, ale pouze 6, které jsou skryté. Pokud nejste připraveni začít svůj život po životě, logicky se rozhodnete přejít přes druhé minové pole, kde je riziko, že se vyhodíte do vzduchu, pouze 25% rizika toho druhého.
Jak to platí pro chov psů? Zvedneme oponu a odhalíme neviditelné mutace u psů v našem chovném programu.

Teď vidíme problém. Naše fena nemá jednu, ale tři mutace, které se také nacházejí v našich „otestovaných“ psech. Podívejte se na vaši poslední sadu žebříčků. Nyní, když vidíte tyto další mutace, jste stále spokojeni s tímto tímto pořadím? Pokud chcete změnit své hodnocení, přidejte do tabulky další řádek s těmito novými hodnoceními.
Skvělé, řeknete si. Ale v reálném světě, pokud nemáme testy pro ty neznámé mutace, není pro nás způsob, jak se jim vyhnout, že?
Vlastně je. Stačí jen jedna informace, kterou ve skutečnosti již máte - předpokládaný koeficient inbreedingu vrhu.
Pamatujte, že inbreeding je definován jako pravděpodobnost zdědění dvou kopií stejné alely od předka. Podle definice je tedy inbreeding homozygosita. Pokud je koeficient inbreedingu psa 25%, pak pravděpodobnost zdědění dvou kopií stejné alely od předka je 25%. Pokud se tato alela stane recesivní mutací, pak riziko vzniku genetické poruchy způsobené touto recesivní mutací je také 25%. Podobně, pokud je koeficient inbreedingu 10%, pak riziko genetické poruchy vyvolané recesivní mutací je také 10%.
Zamysleme se nad tím. Provedli jsme mutační testy, abyste eliminovali 25% riziko vzniku recesivní genetické poruchy u dvou rodičů. Ale my jsme jen vysvětlili, že koeficient inbreedingu nám říká riziko vzniku genetické poruchy z jakékoli recesivní mutace, těch, které známe, stejně jako těch, které neznáme.
Můžeme být chytří. Riziko genetického onemocnění můžeme kontrolovat ze všech recesivních mutací řízením koeficientu inbreedingu vrhu. Pokud budeme testovat na „červený kruh” a odstraníme nosiče, bylo by hloupé, použít do chovu plemeníka S1. Zaplatili jsme za eliminaci 25% rizika ze známé mutace a pak provedli chov s 31% rizikem vzniku poruchy z jiné mutace, o které nevíme.
Přečtěte si to znovu.
Testovali jsme, odstranili nosiče, takže není šance, že by se štěňata narodila ze známé mutace. Pak jsme chovali na „čistém“ psu s 31% rizikem vzniku štěňátek s poruchou z jiné mutace, o které nevíme.
Můžete chovat na „zdravotně testovaných” psech, ale stále budete produkuvat štěňata s významným rizikem genetických onemocnění z recesivních mutací.
Vraťme se k tomu, co víme o koeficientu inbreedingu. Pokud má náš vrh předvídaný COI 10%, pak riziko JAK0KOLIV mutace způsobující problém je pouze 10%, včetně toho, za který jsme zaplatili. Je to proto, že rodiče s koeficientem příbuznosti 10% jsou si geneticky méně podobní než rodiče s koeficientem příbuznosti 25%. Pokud rodiče mají méně společných genů, je nižší šance, že štěně dostane dvě stejné mutace z obou.
Takže je to jednoduché. Snižte riziko genetických poruch u štěňat snížením předpokládaného inbreedingového koeficientu vrhu.
Pokud jste o tom ještě nikdy nepřemýšleli, mělo by se vám teď rozsvítit. Všechny tyto „zdravotní testy“ jsou plýtváním časem a penězi, pokud si vybereme rodiče, kteří produkují vrh s koeficientem inbreedingu 38%.
Toto je ŠPATNÁ CESTA při používání DNA testů. Chovatelé se domnívají, že dělají vše co je v jejich silách, aby produkovali štěňata, která budou žít dlouho a zdravě. Ale ve skutečnosti označují známé polní miny vlajkami a pak předpokládají, že vzduch je čistý aniž by přihlédli k riziku, které vytváří mnohé skryté výbušniny.
Abychom mohli produkovat zdravé psy, musíme dostat riziko problémů způsobených VŠEMI recesivními mutacemi co nejníže. Ty které známe, stejně jako ty, které neznáme. Toto riziko můžete odhadnout z koeficientů příbuznosti potenciálních rodičů. Tato čísla mohou být vypočítána z databáze rodokmenů, nebo (ještě lépe) mohou být stanovena z genotypových dat získaných testem DNA.
Neztrácejte své peníze na testy DNA abyste potom chovali způsobem, který má vysoké riziko vzniku onemocnění. Použijte tyto testy k odstranění veškerého rizika mutací, které můžeme testovat, pak použijte koeficienty příbuznosti, abyste se ujistili, že jste snížili riziko neznámých mutací, které se skrývají v genomu každého psa.