Jako vzpomínku na Amice Pitt, která zemřela v roce 1978, pořádají regionální Cavalier clubs každoroční setkání (rally), v jejichž organizaci se pravidelně střídají. Na první Amice Pitt Rally měla úvodní slovo Pam Turle (Sunninghill Cavaliers). Promluvila tehdy o Amice Pitt a připomněla počátky plemene. 

Když jsem byla požádána, abych dnes promluvila na poněkud široké téma Chov, měla jsem v úmyslu složit patřičný hold Amice Pitt a pak přejít několika větami k vlastní řeči. Ale když jsem uvažovala co říci, začala jsem si uvědomovat, jak výjimečným fenoménem byl zrod plemene a úloha Amice v něm. Během první světové války pracovala Amice, která byla v té době dospívající dívkou, jako dělnice na zemědělské farmě svého bratrance v Norfolku. Vzpomínám si, jak mi vyprávěla, že považovala za samozřejmost vyskočit uprostřed noci z postele a jít pomáhat do stáje s obtížným porodem. Dokonce i ve válečných časech, to bylo poněkud neobvyklé na dobře vychovanou mladou dívku té doby. 

Vzpomínám si, jak mi Amice vyprávěla, že v úplných počátcích chovu měli první kavalíři extrémně dlouhé nosy. Dokonce měli i jednoho psa, přestože vážil 40 lbs (cca 18 kg), protože měl naprosto úžasnou hlavu, ale on (bohužel) nedal nikdy nic jiného než „krátké nosy“. Amice si byla velmi dobře vědoma toho, že v počátcích chovu představovali krátkonosí King Charles španělé 50% našeho standardu, ale naprostá většina z nich měla velké množství nedostatků, zvláště pak v oblasti kolenních kloubů. Když si rozhodčí stěžoval na občasný případ přeskakující pately, Amice říkala: „V pořádku, ale ať se podívá i na některá jiná toy plemena“. Amice co nejvíce usilovala o to, aby „Nové“ plemeno bylo bráno vážně těmi nejlepšími rozhodčími ve světě psů a věděla, že nejlepší cestou jak toho dosáhnout, bylo předvést opravdu po všech stránkách kvalitní a zdravé psy, na kterých je závislá celá konkurence schopnost chovu, takže dobrá stavba těla a zdraví (soundness) byly prvořadé. Ona i další chovatelé ponechali poměrně široké mantinely pro váhový standard kavalíra. Na kupírování byly zřejmě rozdílné názory, ale panovala jednoznačná shoda v tom, že by pes neměl být trimován. Ideálem byl zcela přirozený pes a ne takový, jehož vzhled by měli dotvářet profesionálové. 

To bylo v době, kdy se vystavování psů stávalo stále více a více doménou střihačů, trimovačů a psích kadeřníků vůbec. Standard plemene praví „naprosto bez trimování a dodatečných úprav zbarvení“ aneb jak by řekla Amice: „Švindlování a docela obyčejného podvádění“. 

Svého prvního kavalíra jsem koupila od Jane Pitt v roce 1949 a dobře si vzpomínám na své první výstavní krůčky. Také si pamatuji, jaký měla Amice značně lehkovážný postoj k penězům, což však bylo velmi dobrou věcí pro plemeno. Nebýt tohoto postoje, neodchovávala by další a další vrhy v dobách, kdy štěňata bývala jen rozdávána. Byla také neuvěřitelně šlechetná k lidem, kteří neměli peníze, ale měli podle ní odborné znalosti pro kvalitní chov nebo se o plemeno zajímali celým srdcem. Často jsem se jí vyptávala na to či ono nebo chtěla vědět, proč nemá ráda určité lidi. Vzpomínám si, jak jsem jí jednou říkala, „Tihle se zdají být docela fajn. Nejsou to přece žádní darebáci?“ A Amice mi odpověděla: „Ale jistěže nejsou, ale pro chov kavalírů neudělali nic dobrého. Myslí jen na výstavní úspěchy a jsou ochotni cestovat z jihu Anglie do Skotska pro scházející titul od oblíbeného rozhodčího, ale nikdy se neobtěžují s účastí na klubových setkáních“. 

Amice vždy kladla důraz na podstatné věci. Jednou mi řekla, že kdyby si měla vybrat ze všech svých fen jen jednu, pak by to byla Ch Comfort of Ttiweh. Když jsem vyjádřila zděšení, protože Comfort byla výrazně plášťově zbarvená, Amice mi řekla: „Na barvě nezáleží.“ Pokud však šlo o otázku vrozeného nedostatku pigmentu, světlé oko či nos, jednostranně bílé ucho nebo závažný nedostatek ve stavbě těla, pak ať byl pes v ostatních ohledech sebelepší, její odpověď byla, „Ruce pryč od toho.“ Nemyslím si, že by Amice nějak zvlášť studovala teorii genetiky, ale znala toho neuvěřitelně mnoho z vlastní zkušenosti. S oblibou říkávala: „Prarodiče jsou mnohem důležitější než rodiče.“ anebo, „Bratr šampiona je někdy lepším krycím psem.“ 

Amice jednou řekla: