Jak si chovatelé postupně uvědomují důležitost genetického managementu při kontrole potenciálních genetických poruch, v sociálních skupinách se stále více diskutuje o nejlepších způsobech, jak toho dosáhnout. Fragmenty informací, které jsou zabaleny do něčeho, co považuji za „zbožné proklamace“, jsou vykládány jako pravidla, která jsou doporučována jako osvědčené postupy.

Někdo mně kdysi říkal, že jejich skupina přemýšlela o vytvoření pravidla zakazujícího chov, který by produkoval jedince s COI > 10%, protože slyšeli, že 10% je prahem „spirálového zániku“  [viz. Výhody a nevýhody inbreedingu]. Zeptali se mě, jestli si myslím, že je to dobrý nápad.

Toto prohlášení o 10% hranici „spirálového zániku” je  jednou z těch zbožných proklamací.

Poradila jsem jim, že by chovatelé o tom neměli rozhodovat. Ne proto, že to není pravda, ale proto, že je to „komplikované“.

Za prvé, s nástroji, které máme v současné době k dispozici, lze inbreeding odhadnout. Z databáze rodokmenů můžeme získat pouze odhad vrhu, nikoliv jednotlivých zvířat. Je to proto, že COI vypočítané z informací v rodokmenu je založeno na genetické příbuznosti rodičů. Všechna štěňata ve vrhu mají stejné rodiče, ale každé jedno zdědí od rodičů různé geny, takže bude mít jinou skutečnou úroveň inbreedingu. Rodokmenové COI je odhad průměrného přírůstku očekávaného u vrhu, ale skutečný přírůstek pro každého jednotlivce může být vyšší nebo nižší než tento průměr. Jen z tohoto důvodu by bylo hloupé deklarovat 10% jako tvrdé omezení chovu.

Za druhé, inbreeding je pouze jednou z mnoha věcí, které by chovatelé měli při rozhodování o chovu zvážit. Zvířata, která nejsou využívána v chovu, jsou odstraněna z genofondu a menší genofond, stejně jako menší množství chovných zvířat, povede k vyšší míře inbreedace v populaci - což je to, čemu se snažíte zabránit. Možná budete lépe odchovat vrh s vyšším přírůstkem než přísně dodržovat pravidlo, které by mohlo mít dlouhodobé negativní důsledky.

Musíte také zvážit, která zvířata jsou pro plemeno geneticky „nejcennější“. Nemusí to být potomci nejlepšího populárního plemeníka. Všechna tato zvířata jsou ve vzájemném vztahu jako poloviční sourozenci a budou sdílet mnoho genů od jejich společného otce. Tito psi jsou méně cenní, protože jsou si všichni tak podobní. Cennými psy tohoto plemene jsou ti, kteří nesou neobvyklé geny. Mohou to být malé chovatelské stanice nebo staré linie, nebo psi izolovaní v jiné zemi, nebo prostě ti, kteří nejsou zrovna nejoblíbenější v typu. Pokud tato zvířata nebudou odchovávána, riskujete ztrátu méně obvyklých genomů z plemene a zmenšení genofondu. Na druhou stranu není pravděpodobné, že by eliminace chovu na jednom z mnoha polo-sourozenců populárního plemeníka snížilo jeho zastoupení v genofondu, protože jeho geny nese tolik zvířat.

Při rozhodování v chovu je třeba zvážit i jiné věci, jako je stav přenašečství zvířete pro známou genetickou mutaci nebo rovnováhu psů a fen v chované populaci. U každého plemene může existovat mnoho otázek, které je třeba vzít v úvahu kvůli jejich dlouhodobému dopadu na genetiku plemene.

Je skvělé, že chovatelé začínají uvažovat o aspektech genetického managementu, jako je riziko vtažení do „spirálového zániku”, když je inbreeding vyšší jak 10%. Ale dejte si pozor na to, abyste nezužovali to, co by mělo být komplexní sadou genetických úvah, na jednoduché pravidlo. Je toho ještě mnohem více, a čím více se naučíte, tím více si uvědomíte, jak je nebezpečné dělat složitá rozhodnutí na základě zbožné proklamace.