Náš blog

Author

🇨🇿

Možnost volby

9.4.2019 @ 13:48, Libor Král

Carol Beuchat v jednom svém článku napsala:

„Chov je zároveň věda i umění, a to z toho důvodu, že máme k dispozici jenom část potřebných informací. Základy dědičnosti jsou jednoduché, ale dál už se to dost komplikuje. Kromě toho, nikdy se v genetice a chovu nezbavíme vlivu náhody. Vždy když se alely předávají další generaci, můžeme pracovat pouze s pravděpodobností kdo co zdědí. Mnohé v chovu psů však naopak předpovědět můžeme, pokud ne konkrétně, tak alespoň v obecné rovině. Čím vice dokážeme správně určit, tím lépe.”

„Chov čistokrevných psů nikdy nebyl tak obtížný, jako je tomu dnes. Chovatelé mají v rámci menšího genofondu k dispozici méně psů spolu s dlouhým výčtem potenciálních genetických problémů, kterých stále přibývá. Kdyby k chovu zdravých psů stačila velká píle a odhodlání chovatele, každé štěně by čekal dlouhý a šťastný život. Naštěstí máme dnes při hledání a řešení problémů k dispozici úžasné možnosti a pomůcky, nemusíme spoléhat na pouhé domněnky. Je dobré o nich vědět a naučit se je používat. Potom se budete moci problémům postavit čelem vyzbrojeni potřebnými informacemi a správnou chovatelskou strategií. Věci, které nevíme či nemůžeme vědět, budou vždy základem chovatelského “umění” – zde se musí zapojit odhad, cit, srdce. Ale věda se svými možnostmi nám může pomoci odkrýt mnoho neznámého.

Když zde napíšu, že všichni chceme zdravé, dlouhověké psy, kteří co nejvíce odpovídají standardu plemene, těžko bude někdo nesouhlasit. Otázkou je, jak je tomu v praxi. Tady jsem spíš skeptický. Důvodů je víc, ale jedním z nich je to, že s každou další generací psů se určité věci stávají stále komplikovanější.

Rodokmeny

Například rodokmen psa. Jestli nám jde o exteriérové vlastnosti, nejvíc nám dají informace o prarodičích a rodičích. Čím dál se dostaneme, tím bude vliv předků menší. Tří až čtyři generace v rodokmenu budou stačit. To je 14 až 30 psů. Pokud chceme získat a zpracovat genetické informace, bude minimum asi osm, lépe deset generací. A dostáváme se na 510 až 2046 psů. Pracovat s takovým počtem psů v rodokmenu je bez výpočetní techniky téměř nemožné. A vzhledem k tomu, že ideální rodokmen by měl sahat až k zakladatelům plemene, bude situace ještě komplikovanější.

Potřebujeme efektivní algoritmy pro tyto výpočty, ale hlavně data - v tomto konkrétním příkladu dostatečně hluboké rodokmeny.

Jak na tom jsme? Na začátku tohoto roku jsme měli k dispozici asi 2600 pěti-generačních rodokmenů. K dnešnímu dni máme 3200 pěti-generačních rodokmenů, více jak 1000 šesti-generačních a asi 50 sedmi-generačních rodokmenů. Naším nejbližším cílem je doplnit, případně pospojovat tyto rodokmeny a prohloubit je tím na 8 až 10 generací. A pokud to půjde, pokračovat dál až k zakladatelům plemene.

K čemu to bude dobré? Nejde o to mít nejvíc psů a nejhlubší rodokmeny, aby se pak ti, kteří tuto databázi vytváří, mohli těmito čísly chlubit. To je jen pohled několika jedinců s tak zúženým pohledem na věc, že dál nevidí. 

Databáze rodokmenů je primárním zdrojem historických genetických informací.

Chovatelé tím dostávají možnost zmapovat historii populace, genetickou historii, výši inbreedingu jak u jednotlivců, tak i populace. Získáme tak informace o ztrátě předků, procentech krve a analýzy příbuznosti.

Historické informace z rodokmenu:
  1. Počet a identita zakladatelů  plemene
  2. Změny velikosti populace v čase
  3. Ztráta genetické rozmanitosti
  4. Změny v efektivní velikosti populace
  5. Průměrný inbreeding v čase
  6. Průměrná příbuznost v čase
  7. Genetické příspěvky zakladatelů
  8. Skupina psů využívaných v chovu

Genetické informace z rodokmenu:
  1. Úroveň inbreedingu
  2. Genetická příbuznost
  3. Efektivní počet zakladatelů
  4. Efektivní počet předků
  5. Ekvivalent genomu zakladatele
  6. Efektivní velikost populace
  7. Původ genetické rozmanitosti

Zdravotní vyšetření

V roce 2011 vydal nově zvolený předseda Kennel Clubu prohlášení, jehož mottem bylo:

„Data nepatří do šuplíku.”

Upozorňoval v něm na to, že je potřeba dál sbírat zdravotní údaje jednotlivých plemen a „odemknout“ je pro potřeby vědy, klubů a i jednotlivců.

„Je povzbudivé slyšet, že u mnoha plemen jsou vytvořeny zdravotní skupiny a přemýšlí o budoucnosti zdraví svých psů. Média mají ve zvyku mluvit o zdraví a nemocech zjednodušeným způsobem, jako kdyby se na každý problém dalo dívat izolovaně a řešení se pak zdají být jednoduchá. Lidé mají tendenci zjednodušovat věci do formy, která je snadno pochopitelná a stravitelná, ale to je v těchto případech jen velmi zřídka možné. Zdraví a nemoci zkrátka nejsou jednoduché předměty.”

„Je určitým zklamáním, že i přes moderní výpočetní techniku, rozvoj vědeckých technik, diagnostiky a genetiky, děláme pokroky jen velmi pomalu. Uzamčeny v počítačích setrvávají tato data v nečinnosti. Mohou existovat ve formě klinických záznamů místních veterinářů, zdravotních testů prováděných jednotlivci, nebo chovatelskými kluby, roztroušeny po balících podél internetové dálnice.”

„Různí veterinární lékaři a genetici pomáhají plemenům psů najít řešení jejich problémů. V některých případech to bylo efektivní a v jiných případech to trvá již po desetiletí a s malým pokrokem. Některé z důvodů selhání jsou zakotveny v amatérském přístupu, který byl pod tlakem přijat. Není to myšleno jako urážka, ale jako zdvižený prst do budoucnosti - musíme naše úsilí náležitě plánovat a být ochotni platit za odbornou expertizu návrhů těchto plánů.”

Pokud nebudou zdravotní údaje o psech zastrčeny v šuplících veterinářů, kteří vyšetření prováděli, v archivu ČMKU, kde se stávají nedostupné téměř komukoliv, na průkazech původu, které mají jen majitelé těchto psů a navíc bez garance pravdivosti, co můžeme získat? Tak například frekvenci přenašečů v populaci, analýzu rizik, informace o distribuci nemocí v plemeni.

Jestli se někomu zdá, že je to málo, měl by asi zvážit, zda pokračovat v chovu. Doba je totiž taková, že se bez těchto informací neobejdeme. A nemusí to být vinou předchozích generací chovatelů, jak mnozí předkládají. Oni většinou dělali ve své době maximum, co jim znalosti z chovu, genetiky a veterinární medicíny dovolovaly. Teď je na současné generaci chovatelů, aby dělala zase to své maximum za přispění současných znalostí a možností.

Pokud se nám podaří dotáhnout naše plány do námi stanoveného cíle, bude tento web ziskový. Ale ne do našich kapes, nebo v rámci posílení našeho ega. Bude ziskový pro chovatele kavalírů. A proč to tedy děláme, když z toho nemáme peníze a slávu?

Protože můžeme. A děláme to rádi.

Kombinace informací z rodokmenu ve spojení s výsledky zdravotních vyšetření nám dává možnost lépe se rozhodnou při výběru plemeníka, využití outcrossingu… Zhodnocení vhodností plemeníka z hlediska fenotypu a kvalit vůči standardu, tam už bude potřeba trocha toho umění, jak je uvedeno výše, v citaci Carol Beuchat. Jestli informace využijete ve svém vlastním chovu nebo ne, je jen na vás. Krásné je, že dnešní doba nám dává, díky znalostem a potřebným údajům, možnost se rozhodnout.

Dodatek:

V posledních dnech jsme přidali na Cavipedii následující články:

Správný a nesprávný způsob, jak používat testy DNA

Více o jednoduchých strategiích pro snížení genetických poruch u psů

Výhody a nevýhody inbreedingu

Stejně tak jako jsme k některým předchozím článkům o genetice připravili stránku, na které si můžete teorii prohlédnout v praxi a na populaci kavalírů v podobě „živých”grafů, tak tentokrát připravujeme pro článek Správný a nesprávný způsob, jak používat testy DNA aplikaci, která vám ve vaší chovatelské činnosti pomůže.

Registrovaní uživatelé mají od dnešního dne možnost si na kartách psů v oddílu Analýza rodokmenu stáhnout rodokmen, ve kterém můžou studovat vztahy mezi jednotlivými psy.



Author

🇨🇿

Primum non nocere – především neuškodit! 4. část

25.3.2019 @ 18:18, Libor Král

Další várka článků do Cavipedie: první tři jsou od Carol Beuchat

Tři klíčové strategie snižování výskytu genetických defektů u psů
Chovatelská past aneb k čemu je populační genetika?
Proč genetické testy ke zdraví nestačí

Čtvrtý článek je od Jeffrey Bragga a na ten si dovolím obzvlášť upozornit. Určitě stojí za přečtení.

Čistokrevní psi v 21. století

Pěkné počtení přeji a pamatujte: především neuškodit!

Author

🇨🇿

Genefond plemen a kavalíří barvy

24.3.2019 @ 18:20, United Cavaliers Society team

Dnešní příděl článků na Cavipedii: Je neděle, tak dnes přinášíme odpočinkovější články. První je sice opět o genetice, ale hravou formou popisuje co se stane s genofondem plemene když...

Druhý článek je o kavalířích barvách od těch posvěcených standardem až po ty nestandardní. Je takovou reakcí na to, že na sociálních sítích se jednou za čas objeví zprávy o nestandardně vybarvených kavalírech, ale samotné informace a komentáře jsou často zcela mimo realitu a svědčí o tom, že mezi chovateli a majiteli kavalírů je stále dost lidí, kteří vlastně nevědí jaký je rozdíl mezi průkazem původu a uchovněním.

Jak se mění genefond plemen

Barvy až za hranou
Author

🇨🇿

Primum non nocere – především neuškodit! 3. část

23.3.2019 @ 13:06, Libor Král

Na Cavipediinajdete další dva články z kategorií Genetika a Chov. V prvním z nich se dozvíte podrobněji o syndromu populárního plemeníka. Druhý článek je určen pro ty, které téma genetiky a chovu zaujalo a chtějí se naučit něco víc.

Syndrom populárního plemeníka

Lekce populační genetiky

Pěkné počtení přeji a pamatujte: především neuškodit!
Author

🇨🇿

Primum non nocere – především neuškodit! 2. část

22.3.2019 @ 13:43, Libor Král

Od dnešního dne najdete na Cavipedii dva nové články. Dozvíte se v nich mimo jiné o inbreeding koeficientua já pevně věřím, že oba články jsou napsány tak, že jsou snadno pochopitelné  a že s ním začne většina zodpovědných chovatelů pracovat.

U čistokrevných psů se stěží můžeme setkat se situací, že by koeficient inbreedingu byl příliš nízký. Téměž vždy je více než příliš vysoký. Mohu bezpečně prohlásit, že většina chovatelů naprosto netuší jaký je koeficient inbreedingu jejich vlastních psů. Neznalost neomlouvá. Koeficient inbreedingu je tou nejlepší pomůckou, kterou má chovatel k dispozici pro udržení genetické rozmanitosti. Bez ní se potácí v temnotě po kluzkém svahu, který směřuje do propasti genetického ochuzení.
—Jeffrey Bragg

Na stránce Podpora - Zdraví a péče - Genetika a chov najdete graf, který ukazuje průměrný inbreeding koeficient (COI) v jednotlivých letech na populaci kavalírů narozených v České republice a na Slovensku. Vzhledem k tomu, že koeficient je u většiny psů spočítán z pěti-generačního rodokmenu, nevypadá situace úplně špatně, ale nenechte se mýlit. Pracujeme na tom, aby co nejvíce psů mělo alespoň osmi-generační rodokmeny a tak se bude situace ohledně průměrného COI, bohužel,  postupně zhoršovat. Už dnes z grafu vidíte i to, že v 21.století jsme ochotni připustit spojení, kdy se COI štěňat blíží 30%. A to při všech znalostech a možnostech, které dnes máme.

Další dva grafy ukazují složení populace podle pohlaví a využití jednotlivých psů a fen v chovu. Zatímco populace je více méně vyrovnaná, podíl psů a fen na chovu ukazuje, že počet psů je stabilně menší, než počet fen. Závěr si po přečtení článků udělejte sami.

Základní principy pro chovatele psů

Nejčastější otázky týkající se koeficientu inbreedingu

Pěkné počtení přeji a pamatujte: především neuškodit!
Zobrazuji položky 21-25 z celkem 41